První mise

//sem piště všichni, kdo dokončili tréning.

MIa

Prijde a nájde si izbu. Položí si tam batoh a pes s mačkou po nej začnú behať. hmm... doma som mala lepšiu izbu... pomyslí si sklamane a sadne si na posteľ. Vyberie znovu knihu a prezerá si zvieratá.

Will
Po pozeraní televízora ho to moc nebavila a tak sa šiel prejsť...

William Monroe

Obrovskou rychlostí proběhl okolo druhého Willa a a 5 metrů za ním se zastavil Mrkej na to, je to SUPER! Whoa a než to dořekl běžel zas dál.

Will
Niaky blázon, povie si v duchu a kráča ďalej.

Boon

Seděl jsem u sebe v pokoji a přede mnou bylo rozloženo několik kulek a já zavřel oči a snažil se jimi pohnout, ale byl jsem klidný a proto to moc nešlo.

John

Procházel jsem chodbou, hledajíc Bena. Teď, když po nás jdou tamti... Musím se o sebe naučit postarat... Moje schopnost je mi k ničemu, když s ní nedokážu pořádně zacházet a bránit se... Jedna kulka do hlavy a pokud ji nikdo nevytáhne.... Tak skapu. Po chvíli mě jeho hledání začalo unavovat, tak jsem na něj jednoduše zavolal. "Bene, slyšíš mě? Blbý dotaz... zřejmě mě i vidíš... Já, jen bych si s tebou chtěl promluvit mezi čtyřma očima."

// Před Johnem se rozevřeli tajné dveře. Tam seděl Ben na obou rukách měl elektronické rukavice a na něco se soustředil, ozvalo se Poď dál, co bys rád? bylo to docela divné, originální Ben nemluvil a sledoval obrazovky, a ty si byl sice vedle něj ale mluvil si s mikrofonem.

John

"Chtěl bych se dozvědět něco o tomhle místě... Chci být soběstačný a tak se každá technologická, bojová nebo strategická informace hodí... Nejsem zrovna žádný válečník a věda mě docela fascinuje a zajímá..." řekl jsem mu, i když mi nebylo zrovna moc příjemné mluvit s mikrofonem.

Ben

Omlouvám se, ale jen několik mozků na téhle planetě, dokáže pochopit, jak tenhle komplex funguje, řekněme, že je to tu celé "živé" linulo se z mikrofonu Ale chápu tě.... Sarah byla taky docela bezmocná, když objevila svou schopnost... Ale jak jistě víš je teď docela ďáblice. na Benovi zamyšlené tváři se udělal usměv Ok, takže konference ukončena, mužu s tebou mluvit osobně sundal si jednu rukavici a otočil se k Johnovi Určitě ti najdu nějakou pěknou hračku, která ti pomůže přežít řekl a začal přemýšlet.

John

"Spíš bych Vám rád pomáhal s přístroji nebo tak... Chápu, že tady všechno pracuje na bázi myšlenek, a že to já jen tak zvládat nebudu, ale rozhodně chci být něčím užitečný... A jestli myslíte hračkou pistoli, tak tu už mi Sarah vnutila, když mě málem rozstřílela na kousky," zasmál jsem se, protože teď už mi to zas tak strašné nepřipadalo.

Ben

Já konvenční zbraně neuznávám, měl sem spíš na mysli, nějakou z hraček, kterou sem sám vyrobil dál přemýšlel Ok mám to, ze zdi vyjela nějaká krabička v něm bylo todle Vypadá to jako Iphone, ale veskutečnosti je v něm 48 jádrový procesor, je to takovej superpočítač do kapsy, dej si to na ruku, snímá to tvé mozkové vlny, takže není potřeba dotykového displaye, je to prototyp, takže trošku topí, ale myslím, že tvojí kůžu to vadit nebude Usmál se. Kromě toho procesoru je v něm i můj nejnovější přenosný zdroj energie, tohle by rozjelo rodinej dům na několik dnů, je v něm hodně funkcí, a je na tobě zjistit jaké. řekl mu a ještě dodal Menší rada.. Na nikoho s tím nemiř, teda pokud tě nebude ohrožovat, teď běž zzjistit jak to funguje, v nejbližší době ti přidělím ukol, teď je zrovna klid

John

"Děkuji," poděkoval jsem a neskrýval jsem svůj údiv. Nasadil jsem si tu "hračku" na ruku pod košili. Dost by mě zajímalo, jestli to zvládne i vyhledávání přes satelit... Rád bych totiž věděl, kde to vůbec jsme.

// na obrazovce se ti najednou ukázala celá zeměkoule a pomalu se přibližovala, Asie -> Mongolsko -> Poušť Gobi

John

"Kathy má nějaké fúzní motory? Protože jinak si nedokážu představit překonání takové vzdálenosti za tak krátkou dobu," zeptal jsem se Bena, protože to opravdu bylo dost divné.

// řekněme, že to není žádná vykopávka ozvalo se ti v hlavě.

John

"Jasně... Ale i přesto je to dost neuvěřitelné..." zamumlal jsem si pro sebe. "Takže veškeré technologie fungují na bázi biotechnologií... " přešel jsem místnost. "Takže celý komplex je jen soustava umělé inteligence a Vy jste jí stvořil... Úžasné," neskrýval jsem své nadšení, což se moc často nestávalo, ale já a věda, to je kapitola na hodně dlouho.

Ben

Možná jsem se v něm mílil, ale normální lidský mozek, nedokáže pojmout a zpracovat tolik informací jako já. Máš částečně pravdu, celý komplex se pohybuje sem a tam, tuhle hmotu, říkám jí Seikanium, byla první věc, kterou jsem vymyslel od doby, co jsem získal svou schopnost.

// Samostatně nemyslí, měl jsem v minulosi nějaké problémy z Umělou inteligencí a nevěřím jí, takže to tu celé ovládám já

John

"Ale je toho schopná... Ale jako každá inteligence jí jde v prvé řadě o vlastní existenci... Nedivím se, jestli dělala problémy..." řekl jsem. "A asi bych už měl jít... Nejspíš." zeptal jsem se.

// jj měl by sis odpočinout, měl si těžký den, protože teď máš na sobě ěnco z mé technologie, můžeš částečně ovládat komplex, vyber si jakýkoliv pokoj a jen pomysli co by si v něm chtěl, samozřejmě, ta hmota nedokáže sformovat všechno má nějaké limity.

John

"Takže žádnou holku," zavtípkoval jsem s protaženým obličejem, aby to vypadalo jako že jsem to myslel vážně. "Mně stačí postel..." Laborka a postel... Nesmím to přehánět... Ale laborku bych bral... pomyslel jsem si a s úklonkem jsem Bena opustil a šel na svůj pokoj. Ale nějaká společnost by taky nebyla špatná... Chtěl bych aspoň jednou mít vztah, o kterém bych věděl, že vydrží...

// v místnosti před tebou se sformovalo, na co si myslel, teda bez té holky

John

Když jsem uviděl tu laborku, tak jsem skoro zešílel. Do té doby bylo maximum, co jsem mohl použít, staré školské vybavení, které stálo za starou školskou belu, která nestála ani za zlomenej frank. Okamžitě jsem si začal celou laborku prohlížet. Možná bych se mohl blíž podívat na Seikanium... Jak ale získat vzorek?